Bilingvní výchova – trend současnosti

Bilingvní výchova je téma, které je poslední dobou stále více a více diskutované. Stálé zvyšování zájmu o toto téma vyplývá z otevírání naší společnosti, kde už nejsou výjimkou páry smíšené z Čecha a cizince a kde není výjimkou ani odstěhování se českých párů do zahraničí. Pojďme se tedy té bilingvní výchově alespoň ve zkratce podívat na zoubek.

Co je to bilingvní výchova? 

Bilingvní neboli vícejazyčnou výchovou se myslí taková výchova, kdy lidi z nejbližšího okolí dítěte (nejčastěji matka a otec) mluví 2 odlišnými jazyky (například česky a anglicky). Dítě se tedy hned o narození paralelně setkává se 2 cizími jazyky, které postupně vstřebává jako své 2 rodné řeči.

Nutno však dodat, že se takovýto popis týká ideální formy přirozené a perfektně vedené bilingvní výchovy. Zpravidla totiž dítě jeden z jazyků upřednostňuje a může i nastat období, kdy druhou řeč odmítá.

Jaké jsou výhody bilingvní výchovy?

1. Dítě se přirozeným způsobe učí využívat 2 nebo i více jazyků najednou. A jde mu to celkem snadno. V raném věku dítěte jsou totiž řečová centra doširoka otevřená k vnímání řeči. Zhruba od 3 let se pak začínají pozvolna uzavírat.
2. Snadnější studium dalších jazyků v pozdějším věku. Dítě má mnohem větší základy na kterých může stavět, lépe chápe jazykové rozdílnosti a je senzitivnější ke vnímání nových zvukových podnětů.
3. Dítě se učí větší toleranci k cizím kulturám. Spolu se 2 mateřskými jazyky totiž proniká i do dvou (často velmi odlišných) kultur, které vnímá jako rovnocenné.
4. Dítě se naučí přemýšlet v obou jazycích. Řeč se pro něj stává zcela přirozenou a díky tomu je schopno například simultánních překladů.
5. Dítěti může pomoci k většímu sebevědomí. Hned od malička má určitý náskok před vrstevníky.
6. Lepší profesní uplatnění v dospělosti. Jeden cizí jazyk se již dnes považuje za standard.

Jaké jsou nevýhody bilingvní výchovy?

1. Nevědomé mixování jazyků. K němu dochází zejména ve věku do 6 let, pak by mělo samo odeznít.
2. Delší doba ke zvládnutí obou řečí. Vzhledem k tomu, že se děti paralelně učí 2 jazykové systémy, může jim trvat delší dobu, než svou řeč dovedou do dobré úrovně. Ještě v předškolním období se mohou vyskytovat časté agramatismy nebo třeba šišlání.
3. Velká náročnost pro rodiče. Pokud se má bilingvní výchova opravdu podařit, je nutné, aby rodiče dodržovali přísná pravidla komunikace s dítětem. Důležité je zejména to, aby s dítětem hovořili výlučně ve svém mateřském jazyce (a nemátli ho tak ještě víc) a aby jasně vymezili přechody mezi změnami komunikačního jazyka.
4. Dítě může začít jednu z řečí odmítat (většinou dočasně) a přestat tak s jedním z rodičů komunikovat.
5. Některé děti mohou na bilingvní výchovu reagovat opožděním vývoje.

Nakonec nutno dodat, že riziko nastává i tehdy, pokud se o nastolení bilingvního prostředí snaží 2 česky mluvící rodiče. I v případě, že (například) angličtina jednoho z nich dosahuje vysoce pokročilé úrovně, většinou se nejedná o znalost na úrovni rodného jazyka. A věřte nebo ne, díte to vycítí. No a pak je ještě více zmatené. A je tím zmatenější, pokud v jeho přítomnosti daný rodič nemluví vždy anglicky.

A závěr? Pokud máte dobré zázemí a předpoklady k nastolení kvalitního bilingvního prostředí, zkuste to. Je ale nutné dítě bedlivě pozorovat. Pokud nastanou jakékoli odchylky v jeho psychickém vývoji či vývoji řeči je lepší situaci konzultovat s psychologem a případně zajistit změnu ve výchově (v závislosti na možnostech).