Proč mají Skandinávci o tolik lepší angličtinu, než Češi?

V poslední době jsme s manželem několikrát zabředli do debaty o tom, proč mají Skandinávci a seveřané obecně tak dobrou angličtinu; proč my Češi za nimi v tomto směru tolik zaostáváme a čemu bychom se od nich mohli přiučit. Primárním hnacím motorem našich soukromých debat byl poslední z uvedených bodů. Jelikož plánujeme rodinu a oběma nám záleží na tom, aby se pro naše děti stala angličtina (skoro) druhým rodným jazykem, hledáme už s předstihem způsoby, jak toho dosáhnout. No a protože angličtina ani jednoho z nás zdaleka nedosahuje úrovně “native speakerů”, musíme hledat pomoc mimo nás dva. Ale to je zase téma na jiný příspěvek a jinou debatu. Nebo ne? 🙂

V dnešním příspěvku se zaměříme na bod číslo jedna z předchozího odstavce. Proč mají Skandinávci o tolik lepší angličtinu než Češi? Nejdřív bych se s Vámi ale ráda podělila o výsledky “EF English Proficiecy Indexu” pro rok 2020. Jde o srovnání úrovně znalostí angličtiny mezi národy, pro které není angličtina rodným jazykem. Dle uvedeného srovnání se na prvních 10 příčkách, bereme-li v potaz evropské státy, umístili:
1) Nizozemsko, 2) Švédsko, 3) Norsko, 4) Dánsko, 5) Finsko, 6) Rakousko, 7) Lucembursko, 8) Německo, 9) Polsko a 10) Portugalsko. Jak je tedy patrno, severské státy suverénně vedou. Nelze se ale vymlouvat ani na naše obligátní, že “my Slované jsme jiná jazyková skupina, takže je pro nás angličtina těžká.”. Tento mýtus poměrně dobře vyvrací Polsko, které se do TOP 10 dostalo také. Česká Republika se na druhou stranu umístila až na 19. místě, počítáme-li výlučně evropské státy. Celosvětově jsme pak zabrali 23.místo. (Nutno ale dodat, že v celosvětovém měřítku by se mírně pozměnilo i TOP 10, kam by se dostali ještě Singapur a JAR. Naopak Polsko by skončilo až na 11.příčce).

Tyto výsledky nejsou pro nás Čechy příliš lichotivé. Obzvlášť vezmeme-li v úvahu, že je do nás angličtina “huštěná” horem dolem mnohdy už od 1.třídy ZŠ nebo dokonce od školky. Průměrný třicátník má dnes za sebou přinejmenším 5-9 let výuky angličtiny ve škole. Za takovou dobu bychom měli mluvit jako rodilí mluvčí, ne? Jenže nemluvíme. V čem je tedy problém? Každého asi napadne obvinit zaostalé školství a já ho rozhodně hájit nebudu. Učit cizí jazyk nekonečným drilem slovíček vytržených z kontextu a vyplňováním gramatických cvičení v učebnici považuji osobně za barbarství a zhůvěřilost nejvyšší kategorie. O tom ale až jindy. Problém totiž možná netkví jenom ve špatném školském systému. Co když je ten problém trochu komplexnější? Co když, tak jako v mnoha jiných ohledech, problémy začínají doma? A co, když je těch problémů víc? Pojďme se tedy podívat na zoubek tomu, co v těch úspěšnějších státech dělají jinak, než my.

V první řadě je nutno zmínit, že severské státy mají ve velké míře společnou jednu věc, a to, že děti vystavují angličtině od tak raného věku, jak je to možné. A vlastně k tomu nemusí vyvíjet žádné speciální úsilí. Speciálně skandinávské státy jsou totiž proslulé tím, že angličtinu a anglické prostředí zcela přirozeným způsobem implementují do vlastní kultury a vlastních životů.

Narozdíl od nás nemají příliš ve zvyku dabovat, a tak většinu zahraničních filmů a seriálů sledují, či mohou sledovat (někdy je samozřejmě na výběr mezi dabingem a titulky) v originálním znění. Děti tedy angličtinu nasávají už od malička skrz své oblíbené pohádky.

Stejně, jako je zde tradice sledovat filmy v originálním znění, existuje i tradice číst anglicky psanou literaturu v originálním jazyce. V některých případech a regionech je tomu dáno prostě a jednoduše tím, že se literaturu nevyplatí překládat, jindy jde o svobodnou volbu.

Díky těmto dvěma jednoduchým faktorům jsou malí Skandinávci angličtině vystaveni na denní bázi a už od malička se jí učí vnímat jako přirozenou součást jejich životů. Díky tomu velmi rychle zvládají nejenom školskou angličtinu, ale i slangové výrazy. Umí také dobře rozeznávat jednotlivé dialekty.

Tím to ale nekončí. Když následně tyto děti nastoupí do školy, získávají ještě intenzivnější kontakt s jazykem. A to buď přímo na denní bázi nebo alespoň na bázi velice intenzivní výuky několikrát týdně. Skandinávci a seveřané obecně totiž kladou na znalosti angličtiny opravdu velký důraz. Bohužel, jak se zdá, mnohem větší, než my.

Výuka navíc probíhá kontextuálně, je mnohem více interaktivní a zaměřená na mluvení. Postupem času se navíc začíná prolínat i do ostatních předmětů a neučí se tedy odděleně, jako tomu je například u nás. Velká část učebnic různorodých předmětů ve vyšších ročnících je psaná v angličtině a občas i ostatní předměty bývají vyučovány v angličtině.

Zatím se zdá, že nejdál tento koncept dotáhlo Finsko, jehož školský systém je dlouhodobě celosvětově považován za snad úplně nejlepší. Finové se totiž rozhodli, že (prozatím pro středoškolskou úroveň) zcela přestanou odlišovat jednotlivé předměty, ale studenti si budou pouze vybírat zaměření. Podle toho, co by student v životě rád dělal, mu pedagogové vyselektují ty znalosti z různých oblastí, které jsou pro ně klíčové. Nebudou se tedy muset zpaměti učit obrovské množství znalostí, které pak v praxi nevyužijí. S tím souvisí i angličtina, jejíž obsah i úroveň budou oblasti přizpůsobeny.

Co seveřanům jistě pomáhá v perfektním zvládnutí angličtiny je jejich nátura. Angličtinu přijímají jako něco, bez čeho se prostě neobejdou, a tak se do jejího studia pouštějí s nadšením a empatií. Zároveň hraje roli i jejich zvídavost a kdesi hluboko zakořeněná touha objevovat, díky které často vyjíždějí za studiem, prací nebo prostě jen zkušenostmi do zahraničí. A to mnohem častěji, než my Češi, kteří máme zase tak nějak v povaze držet se doma.

Nutno samozřejmě dodat, že Skandinávci mají oproti nám přeci jen jednu výhodu, kterou při sebevětší vůli nedoženeme. Řadí se totiž do stejné jazykové skupiny, jako angličtina, a tak se mezi jazyky najdou jisté podobnosti. To ale neznamená, že bychom se od nich nemohli něco přiučit a pozvednout tak znalosti angličtiny mezi Čechy zase na vyšší úroveň. Tolik potřebnou reformu školského systému asi jako jednotlivci moc neovlivníme (ačkoli vyvinutí tlaku na naši vládu by jistě neuškodilo). Naštěstí si ale můžeme alespoň částečně pomoct sami. A zejména můžeme pomoct našim dětem, které mají dnes obrovské množství možností a jejichž hlavičky jsou studiu jazyků ještě otevřenější, než ty naše.

Tak nezapomeňte – vystavovat se angličtině na denní bázi (filmy, seriály, knihy, články na internetu, diskuse s cizinci, jazykové lekce) a využít každé příležitosti kontaktu s rodilými mluvčí nebo rovnou vycestovat. A samozřejmě – doufat v brzkou reformu ve školství. Inspirovat se právě třeba tím finským systémem, by bylo fajn. (Něco málo o finském školském systému si můžete přečíst ZDE – v angličtině. Nebo se můžete podívat na hezký 30 minutový dokument v češtině ZDE.)

Napište nám do komentářů, jak to vidíte vy. Jak vnímáte kvalitu jazykového vzdělávání v ČR? Co se Vám osobně osvědčilo v jazykovém vzdělávání sebe či vlastních dětí? Rádi si přečteme vaše názory.